Ošetřování zeleně

Dřeviny
Ošetřování městské zeleně je téma, jež vydá na celou učebnici a těžko lze v krátkosti vystihnout všechny problémy a záludnosti péče o zelené oázy ve městě. Nové výsadby stromů a keřů ve většině případů nejsou problematickým bodem z hlediska jejich údržby a péče o ně, o to častěji se však stávají terčem vandalů, jež si na tenkých mladých kmenech a větvích zkouší svou „sílu, zdatnost a techniku bojového umění“. Problémem často bývá zeleň vysazená v době slávy a fungování občanských výborů, kdy si občané sami navrhovali, vymýšleli a osazovali plochy okolo svých domů, v dobré víře, že konají dobro a užitek. Tyto dnes již letité výsadby často velice rychle vyvrátily představy svých zploditelů a tvůrců, že budou po dlouhé věky ozdobou okolní zeleně, když nečekaně a tvrdohlavě začaly plnit svá předsevzetí vyrůst až tam, kam je danému rostlinnému druhu možno, nikoli tam, kde začínají a končí představy amatérských zahradníků. Takže – jedním z velice závažných problémů městské zeleně je nevhodná výsadba – tedy výsadba dřevin, jež se svým vzrůstem, habitem a nároky na prostředí rozhodně na dané stanoviště nehodí. Máme-li tedy předejít zbytečnému řezu dřevin, je třeba začít od píky a vybírat rostliny vhodné svými vlastnostmi do dané lokality, tím omezíme v dalších letech potřebu prořezávek na minimum. Samozřejmě, že např. u živých plotů a tvarovaných skupin keřů je pravidelné sestříhání nutné, ale i zde je nutné vybírat dřeviny vhodné. Udržet třeba vysokorostoucí dřevinu ve výšce 1 metru musí být jistě na úkor životnosti této rostliny a opakovaným řezem jen stále více prohlubujeme stresový faktor okrasného keře.

Kvalitních a hustých živých plotů dosáhneme správným stříháním. Při údržbě městské zeleně to bývá obvykle v předjaří a poté v době vegetace - v červnu až červenci. Zahrádkáři obvykle provádějí sestřih častěji, ale nezapomínejme, že příliš častým řezem dochází namísto zesílení a zahuštění naopak k oslabování rostlin.

Každoročně se v městských areálech provádí také prořezávky vzrostlých stromů. Pokud není nutný některý ze speciálních řezů z důvodu zmenšení koruny nebo udržení stability stromu, pak by tato prořezávka měla spočívat pouze v odstraňování suchých, nemocných a poškozených větví, v případně nutnosti prosvětlit korunu je třeba odstranit větve směřující směrem do koruny a rovněž větve zasahující do chodníků nebo vozovek je třeba odstranit nebo zakrátit v místě rozvětvení. Velikým nešvarem bývá ponechávání velkých čípků po zbytku větví, tzv. věšáků, dnes je to však již spíše záležitostí stavebních a vodohospodářských firem, provádějících odstranění překážejících větví za účelem uvolnění prostoru pro rekonstrukce, opravy a stavební práce. Pracovníci odborných zahradnických firem a technických služeb bývají dnes již v oblasti prořezávání dřevin velice dobře proškoleni a takovýchto školáckých chyb se nedopouštějí.

Rovněž u prořezávek keřů se držíme zásady zachovat přirozený tvar a odstraňovat jen větve nemocné a poškozené, pokud není z nějakého důvodu nutné provést hlubší řez – což bývá často u keřů bujně rostoucích a nasázených do větších plošných skupin. V dnešní době bývá častým důvodem razantnějších zásahů bezpečnost obyvatel, neboť v hustých a nepřehledných výsadbách často vyhledávají úkryty asociální skupiny obyvatel a tato místa se mnohdy stávají skládkami nejen drobných odpadků, ale například i stavební sutě či vyřazeného nábytku. Kvůli takovým nešvarům dnešní doby je nutné zasahovat do porostů stávající zeleně podstatně častěji a hlouběji, než tomu bývalo dříve. Tyto zásahy jsou pak prováděny nejen na úkor estetické působnosti a potřeb samotných rostlin, ale zároveň i na úkor živočichů hledajících v městské zeleni svůj domov, hnízdiště a úkryty a v neposlední řadě rovněž zdroj potravy.

Prořezávky bývají obvykle prováděny v období vegetačního klidu, při údržbě městské zeleně je však důvodem pro tento termín fakt, že v tuto dobu nelze provádět téměř žádné jiné práce a zejména technické služby toho využívají právě k prořezávkám. Pro dřeviny je naopak výhodnější, provádí-li se řez v době vegetace, nejlépe v období od března do srpna, kdy je strom schopen nejlépe reagovat na vzniklá poranění, nehledě na to, že v době vegetace lze lépe než v bezlistém zimním stavu rozpoznat suché a nevitální větve. Výjimkou jsou stromy se silným jarním mízotokem - bříza, javor, habr a líska – které by při řezu v jarních měsících mohly tzv. „vykrvácet“. Období vegetačního klidu je naopak vhodné využít pro speciální hlavový řez, jež se používá k redukci koruny.

Trávníky
Velkou část údržby veřejné zeleně v době vegetace tvoří údržba trávníků, které jsou vlastně základním prvkem sadových úprav ve městě. Malé i větší travnaté plochy spojují nebo naopak člení jednotlivé prvky města – budovy, chodníky, silnice… Jednoduchý plošný prvek má funkci nejen estetickou, ale i ekologickou a klimatickou. Trávníky poskytují útočiště mnohým drobným živočichům, jsou schopny dobře zadržovat vodu, kořenový systém trávy brání splavování půdy. Nejen dřeviny, ale i trávník zachytává značné množství prachu a tlumí hluk. Pravda je, že městské trávníky nemohou zcela konkurovat pěstěným trávníkům rodinných domků a vilek, kde bývá trávník často hýčkán a rozmazlován velice častým sečení, hnojením a závlahou.

Základním postupem při údržbě trávníků je jejich sečení, které by mělo být prováděno v období od dubna do října. První seči by mělo předcházet jarní vyhrabání trávníku, při kterém dochází k odstranění stařiny a lehkému provzdušnění povrchu půdy. Vhodným nářadím jsou železné hrábě, mnohé firmy používají různých typů prutových bran a vyčesávačů.

Množství sečí v průběhu roku by mělo záviset na konkrétním stavu trávníků, nikoli na harmonogramu, jež v mnoha městech zahrnuje pouze 4 seče ročně. Vlastník pozemků (většinou město) se tak snaží šetřit na naprosto nevhodném místě. Těžko lze pak dohánět škody napáchané nedostatečnou sečí a k nápravě potom nepomůže ani hnojení či zálivka. Hnojením takových ploch dosáhneme pouze rozvoji plevelů a nežádoucích trav, které jsou schopny se množit a bujet i bez přihnojování. Přerostlý a polehlý trávník nedokáže zadržovat vláhu (zato klíšťata zde mají pré) a jeho posečením pak pouze odkryjeme místa s celoplošnými přísušky, kde se v následujícím období možná uchytí některý z nežádoucích plevelů, rozhodně se zde nerozroste svěží tráva. Při seči takovéto „džungle“ navíc velice trpí sekačky a jeho posečení trvá rozhodně delší dobu za vzniku podstatně většího množství emisí.

Přesto jsou města, kde se za trávníkové plochy nemusí stydět a ačkoliv nejsou sečeny s pravidelností 14 dní, jak bývalo dříve doporučováno pro kvalitní trávníky, pohled na ně přinese úlevu pro duši i oči a pocit, že by nebylo nepříjemné se vyzout a projít bosýma nohama po tom zeleném svěžím koberci.