Typy městské zeleně

ilustrační foto Na svých procházkách městem se setkáváme s různými typy městské zeleně. Některé z nich nám naši cestu zpříjemní a osvěží naši mysl, u jiných je třeba se ptát, jestli takhle je to správně a jestli toto byl záměr autora. Jsou parky a parčíky, kde je radost projít či posedět, potěšit se pohledem do zeleného zákoutí, jsou však i místa v parcích, kde má člověk strach projít bez obav, že na něj z hustého a špinavého houští kdosi zaútočí a strach posedět na lavičce, aby si nezašpinil či neroztrhal oděv nebo se neporanil o injekční stříkačku.

Existují aleje a stromořadí, jejichž loubí nám poskytnou procházku příjemným stínem a další aleje a stromořadí, působící jako scéna z hororu či sci-fi, znetvořené neodborným řezem nebo tlupou vandalů. Zrovna tak se dá mluvit o soliterních i skupinových výsadbách stromů a keřů.

Zeleň trávníkových ploch může upoutat jak svou svěží barvou, ať už čerstvě posekaná nebo poseta rozkvetlými pampeliškami, sedmikráskami, zvonky, kopretinami… Nemusí mít pravdu ten, kdo tvrdí, že jen krátce střižený holandský trávník je to správné ořechové – někdo dává přednost rozkvetlému koberci. Problém nastává, je-li trávník „rozkvetlý“ množstvím papírů, cigaretových nedopalků, lahví a jiných odpadků.

ilustrační fotoBarevnost trvalkových, letničkových a růžových záhonů a vůně jejich květů dozajista potěší zrak i čich mnohého kolemjdoucího, často však jsme i svědky prázdných ploch po vykradených rostlinách. Často také pod bujně rostoucím plevelem pořádně ani nepoznáme, o jaký záhon se jedná. V tomto bodě se však většinou dříve nebo později dočkáme nápravy a po zásahu majitele plochy či městských zahradníků se můžeme opět kochat barevnou krásou.

Živé ploty a plůtky ať už tvarované nebo volně rostoucí dokáží zmírnit prašnost a hluk v okolí silnic, oddělit od sebe potřebné plochy, ohraničit pozemky. Při tom všem by měly také působit esteticky a dekorativně a to se v mnoha případech nedaří. Pohled na auto zaparkované přímo v živém plotě nám už z dáli dává jistotu, že tento plot není přímo ukázkový a celé metry chybějícího nebo vyschlého plotu nejsou zárukou naplnění estetické funkce.

Okenní a balkónová zeleň se v posledních letech opět stává nedílnou součástí ozelenění měst. V truhlíkách a květináčích se vyjímají dobře nejen letničky, ale i trvalky, bylinky či stálezelené a jehličnaté dřeviny. Záleží jen na vkusu, zálibě a možnostech majitele. Dozajista však svým ozeleněným parapetem udělá radost a zjasní den nejen sobě, ale i mnohým jiným.

ilustrační fotoSamostatnou kapitolu zeleně tvoří staré a památné stromy. Jsou pamětí národa, pamětí generací, posly minulosti. Mnoho toho zažily, jsou přírodními i kulturním bohatstvím země. Vyznačují se mohutným či zajímavým vzrůstem, dlouhým věkem a bohatou historií, jež nám je ne vždy zcela známa, mnohdy bývají dominantou krajiny. Často se pojí s historickou událostí zanesenou v kronikách a učebnicích dějin. Pamatují toho zcela jistě podstatně víc, než nám o nich zachovala pověst či historie. Tyto paměti však zůstanou navěky jejich tajemstvím, čímž se pro nás stávají ještě více tajemnými a důstojnými. Nejčastěji se mezi památnými stromy vykytují domácí listnaté dřeviny, v největší míře lípy a duby.

Nejen silný a vzrostlý stromový jedinec může být památným stromem, ale i skupinky stromů a stromořadí nebo naopak dožívající torzo starého stromu. Všechny stromy, které byly na území České republiky vyhlášeny za památné, jsou evidovány v ústředním seznamu Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Praze. V terénu jsou tyto stromy označeny cedulkou s malým státním znakem ČR a nápisem památný strom či skupina památných stromů, jež může být doplněna informační tabulí s údaji vázanými k těmto exemplářům.